Prolog

15. dubna 2007 v 13:45 | Zidgor |  Off topic
PROLOG : ADRIAN


Dešťové kapky dopadaly na okenní tabulky hostince U Dvou hrdinů. Tady na jihu Quertského království je to ojedinělá záležitost, ale když už zaprší tak pořádně. A právě v takových chvílích se vesničané scházeli U Dvou hrdinů. Každý si zde najde vhodného posluchače, vypravěče či přítele, se kterým by probral věci minulé, současné i budoucí. Dnes tomu nebylo jinak. Avšak až do chvíle kdy se otevřeli dveře a do hospody vstoupil někdo, kdo tam nebyl celá léta. Byl to shrbený stařík s dlouhým bílým plnovousem. Oblečen v černých šatech, modrém plášti a vysokých botech tmavé barvy se kulhavým krokem loudal k výčepnímu pultu. Doprovázen klapáním hůlky, kterou svíral v pravé ruce a bez které by se dnes těžko obešel. Došel k pultu a ozvalo se poslední klapnutí. Stařík se upřeně díval na překvapeného hostinského. Úplné ticho jen občas přerušil tichý šepot některého z hostů. Všichni upírali zrak na staříka. Ten nakonec promluvil jako první:

"Zdravím Kertne. Nalej mi prosím trochu vody a připrav mi večeři. Sednu si k tamtomu stolu."

Řekl a ukázal ke stolu v rohu. Temnému, ale né natolik aby se v něm někdo dokázal skrýt.

"Adriane..."

Bylo jediné na co se překvapený hostinský zmohl.

"Mysleli jsme, že ..."

Hlas mu selhal. Stařík chvíli mlčel a pak hostinskému odpověděl.

"Ne příteli ještě jsem se neodebral za mými předky. Moje místo je zatím zde."

Poslední větu pronesl tiše. Jakoby věděl jaký bude jeho osud. Jakoby věděl co čeká nejen jeho ale celý tenhle svět. Pak se otočil a doprovázen klapotem své hůlky došel ke stolu, na který předtím ukázal. V šenku bylo pořád naprosté ticho. Nikdo nevěřil, že se starý Adrian vrátil. Spíše nikdo nevěřil tomu, že ještě žije. Bylo tomu již více jak pět let co odešel na sever hledat své přátele.
Pak si stařík všiml jednoho mladíka který seděl dva stoly od něj. Nemohlo mu být víc jak osmnáct.

"Ty mladíku. Ty jsi syn Atona, že?"

"Ano pane. Jsem to já. "

Odpověděl mladík - trošku zaraženě a s úctou. Stařík se usmál. Znal toho hocha od narození. Než odešel vyprávěl mu a ostatním dětem všelijaké příběhy, o kterých on sám slyšel a některé si i vymyslel. Zrak od mladíka odtrhl až ve chvíli, kdy mu Kertn přinesl jídlo a pití. Stařík se na to podíval a na jeho tváři se opět objevil úsměv:

"Přesně na tohle mám chuť. Děkuji Kertne."

"Nemáš zač Adriane. Dobrou chuť."

S těmito slovy odešel hostinský zpět za pult hostince. Něco se zde však změnilo. Ano hosty už nebavil stařík a tak se začali opět bavit mezi sebou.

Když stařík dojedl, Kertn přišel pro talíř a přinesl mu ještě trochu vody. O dva stoly vedle se postavil mladík kterého Adrian předtím oslovil. Došel k Adrianovi a sednul si na dřevěnou židli proti němu. Než stačil cokoli říct - promluvil Adrian...

"Máš pořád tolik rád příběhy?"

"Ano mám. Dodnes si pamatuji všechny, které jste mi kdy vyprávěl. "

Odpovědl mladík...

"Opravdu?"

Podivil se Adrian a povytáhl obočí.

"Měl bych tu pro tebe ještě jeden příběh. Nejtajemnější a nejhrdinštější ze všech příběhů, které jsem ti kdy vyprávěl. A ne jen pro tebe ale i pro celý tento hostinec."

Při poslední větě Adrian znatelně zvýšil hlas. Hostinec opět utichl. Šepot, který se ozýval byl všudypřítomný. Dala se z něj zaslechnout jen dvě slova. Blázen. Příběh.

A Adrian pokračoval.

"Příběh temný a zároveň šťastný. Příběh, který se stal na severu v dalekých Ledových horách. Příběh při kterém tuhne krev v žilách..."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kissfishka:D kissfishka:D | E-mail | Web | 15. dubna 2007 v 16:37 | Reagovat

Ahoj, chci ti odpovědět na názor k blog.cz v mém článku. Líbí se mi žes tzo napsal výstižně a krátce. Máš pravdu, díky:D

2 Karlos Karlos | E-mail | Web | 15. dubna 2007 v 16:47 | Reagovat

Mě to taky vadí...

Myslim to : nemohl bys hlasovat ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama